Vrchní soud v Praze dal možná svým rozhodnutím sbohem rozhodčím soudům.
Zejména občané, kteří mají problémy se splácením různých forem hypoték na bydlení, dostali nečekaně naději. Rozhodnutí vrchního soudu bude mít i, jak si následně vysvětlíme, faktický dopad na výkon advokacie.
Vrchní soud v Praze dal možná svým rozhodnutím sbohem rozhodčím soudům.
Zejména občané, kteří mají problémy se splácením různých forem hypoték na bydlení, dostali nečekaně naději. Rozhodnutí vrchního soudu bude mít i, jak si následně vysvětlíme, faktický dopad na výkon advokacie.
autor. JURIS REAL
K výše uvedenému dodáváme, že klientům realitní kanceláře JURIS REAL, spol. s r. o. vůbec nedoporučujeme uzavírání jakýchkoliv smluv s rozhodčí doložkou.
Zdánlivě banální soudní kauza o 60tisícový platební rozkaz kvůli koupi domu aspiruje na to změnit často na hranici zákonnosti “právní byznys” kolem rozhodčích soudů. Řada advokátů má totiž smlouvu s obchodními společnostmi, které poskytují úvěry na bydlení. Ty si s klientem sjednají ve formulářové smlouvě o úvěru tzv. rozhodčí doložku a následně, jestliže má klient např. problém jen s jednou splátkou hypotečního úvěru, sporem se díky zmiňované rozhodčí doložce nebude zabývat “normální” věcně a místně příslušný obecní (civilní) soud, ale právě advokát, který je členem nějakého rozhodčího soudu.
V praxi tedy dochází k tomu, že nasmlouvaný advokát peněžního ústavu vytvoří pro banku vzor smlouvy o úvěru, kde se bude nacházet i rozhodčí doložka, ve které bude uvedeno, že veškeré spory budou řešeny před tímto advokátem, resp. před rozhodčím soudem, jehož rozhodcem je právě tento advokát. Posléze nic netušící klient uzavře předmětnou smlouvu s bankovním ústavem. Jestliže pak následně dojde i k nějakému banálnímu sporu, byť se tak např. může jednat o jednu pozamenutou splátku hypotečního úvěru, bude se touto kauzou zaobírat právě tento advokát, který je autorem předmětné smlouvy o úvěru. Pro ještě větší zjednodušení uvádíme, že vlastně autor smlouvy a následně i osoba, která o sporu rozhoduje, je jedna a tatáž osoba, která např. vytvořila předmětnou smlouvu a následně rozhoduje v jedné místnosti. O objektivnosti takové rozhodování pak nemá cenu samozřejmě ani hovořit. Tuto bohužel již ustálenou praxi tedy nyní “naboural” Vrchní soud v Praze, neboť ten vydal průlomové usnesení, které jednu takovou rozhodčí doložku prohlásilo za neplatnou. Ve smlouvě, kde se rozhodčí doložka nacházela, šlo o koupi domu. Rozhodčí doložka odkazovala na jednu soukromou firmu, a to sice na Společnost rozhodců s.r.o. Z takového konkrétního názvu rozhodčího soudu je tedy samozřejmě pro “trochu” právnicky vzdělané občany patrné, že případnými spory se bude zabývat někdo jiný, než standardní obecní soud (pozn. justiční orgán ČR, nad kterým existuje dozorová činnost Ministerstva spravedlnosti). Horší je to pak s názvy jiných rozhodčích soudů, kde už může dojít k záměně. Pro příklad uvádíme Rozhodčí soud České republiky & Slovenské republiky. Pro dokreslení problému ještě dodáváme, že rozhodce vůbec nemusí být osobou s právnickým vzděláním, nicméně se jedná většinou právě o výsadu příslušníků advokátního stavu. Rozhodce dokonce nemusí být ani občanem s českou státní příslušností, nemusí ani dle vyjádření přední odbornice na rozhodčí řízení (pozn. a to včetně mezinárodních arbitráží) prof. Rozehnalové z Právnické fakulty Masarykovy univerzity umět číst a psát, ba dokonce nemusí hovořit ani česky, což vyplývá z ustanovení § 4 odst. 1 a 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve kterém se jasně hovoří o tom, že “Rozhodcem může být občan České republiky, který je zletilý a způsobilý k právním úkonům, pokud zvláštní předpis nestanoví jinak. Cizinec může být rozhodcem, je-li podle práva svého státu způsobilý k právním úkonům; postačí však, je-li způsobilý k právním úkonům podle práva České republiky". Praktická dovednost a povinnost, která spočívá v umění číst a psát, pak vyplývá z toho, že rozhodčí nález musí být vyhotoven písemně. Odst. 2 ustanovení § 6 pak pojednává o tom, že rozhodce nemusí mít ani bydliště na území České republiky. Podle názoru advokáta Radka Pokorného, jde o judikát (rozhodnutí soudu), který má praktický vliv či dopad na stovky tisíc smluv o úvěru v České republice. Ustanovení s rozhodčí doložkou totiž používá řada finančních institucí, které poskytují právě hypoteční úvěry. A jestliže se jejich klienti začnou bránit, spory o zaplacení úvěru se hodně protáhnou. Budou je totiž řešit řádné civilní soudy, jako kdyby žádná rozhodčí doložka vůbec neexistovala. Navíc soudní řízení se protáhne, protože civilní soudy budou samozřejmě zavaleni. Finančí instituce si taky pořádně rozmyslí, zda-li se do nějakého banálního sporu pustí.
Pro rozhodčí řízení je navíc typické, že u něho nelze využít opravného prostředku, a navíc je často také neveřejné, což de facto i de iure znamená, že se účastník smlouvy a následně i účastník rozhodčího řízení nemůže k věci a zejména k procesní stránce řízení vůbec vyjadřovat. Tím, že se u rozhodčího řízení nemohou používat opravné prostředky, je rozhodčí nález ihned de facto i de iure pravomocný. Na rozhodčím řízení se hodnotí zejména jeho rychlost a nízká nákladovost, a to právě s ohledem na nemožnost využití opravných prostředků. Nemusíme zde snad ani připomínat, že tak rozhodčí řízení pozitivně hodnotí pouze finanční instituce. Klienti banky se o rozhodčím řízení nemusí ani dozvědět. Často se tak děje až v exekučním řízení, neboť dle ustanovení § 40 odst. 1 písm. c) zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád je exekučním titulem i vykonatelný rozhodčí nález. Podle rozhodnutí Vrchního soudu v Praze je jediným “správným” rozhodčím soudem Rozhodčí soud při hospodářské a agrární komoře ČR, jehož členové jsou právníci či advokáti s vynikajícím renomé. Často se taky jedná o vysokoškolské pedagogy, kteří mají rovněž bohaté zkušenosti s mezinárodními obchodními arbitrážemi.