O systému obchodní strategie společnosti PROLUX Consulting Int.s.r.o. mimo jiné mnohé vypovídá, když sledujeme, jak se její smlouvy vyvíjely v čase.

(Kopie všech popsaných smluv najdete v galerii pod tímto textem)

Zhruba od r.2006 do r.2008 zněl název - Zprostředkovatelská smlouva, či Smlouva o zprostředkování prodeje.

Když právníci PROLUXU usoudili, že tento název smlouvy je napadnutelný podle §774 obč.z. neboť

Zprostředkovatelskou smlouvou se zprostředkovatel zavazuje obstarat zájemci za odměnu uzavření smlouvy a zájemce se zavazuje zprostředkovateli poskytnout odměnu tehdy, byl-li výsledek dosažen přičiněním zprostředkovatele.

Aby se PROLUX vyhnul zcela jakémukoli přičinění o zprostředkování a měl zároveň krytá záda a své nicnedělání smluvně ošetřeno, začal od r 2009 používat smlouvu s názvem Smlouva o podpoře prodeje nemovitosti.

Za tímto velmi neurčitým názvem (nepojmenovanou smlouvou) se PROLUX snažil skrýt skutečnou podstatu svých aktivit tak, aby pro veřejnost stále budil dojem, že realitní kanceláří je, ale chránil se zároveň, aby jej na druhou stranu nic nezavazovalo k tomu, aby služby u realitních kanceláří obvyklé plnil.

Tyto smlouvy, stejně, jako smlouvy předcházející obsahovaly rozhodčí doložku u soukromé rozhodčí společnosti Sdružení rozhodců a.s. v Brně bez jmenování rozhodce a s odkazem na rozhodčí řád na internetu.

V roce 2010 začaly pak obecně sílit tlaky proti rozhodčím doložkám ve spotřebitelských smlouvách. K těmto tlakům značnou měrou přispělo i naše sdružení STOP.

Zároveň pak Nejvyšší soud judikoval, že rozhodčí doložky bez jmenování rozhodce jsou neplatné pro obcházení zákona.

Na to PROLUX od září 2010 až do konce roku 2010 začal používat rozhodčí doložky ve kterých byl jmenován rozhodce Martin Kulhánek, který rozhodoval  (zhruba 60 případů měsíčně po dobu asi 4-5 let!) Samozřejmě na 100% ve prospěch PROLUXU

Na přelomu roku 2010-11 , ale zřejmě došlo k jakési roztržce mezi PROLUXEM a výše zmiňovanou soukromou rozhodčí společností, neboť na scéně se objevily smlouvy sice s rozhodčí doložkou ovšem u Obchodní a Agrární komory (což je jediný zákonem ustavený rozhodčí soud)

PROLUX se ale prozatím rozhodl těchto rozhodčích doložek nevyužívat a ve velkém zaplavil klienty pro změnu svými Platebními rozkazy.

Ani tato cesta ale zřejmě nepřipadala PROLUXU dostatečně schůdná, aby dosáhl bezpracně na „své“ peníze. Neboť neznáme ani jeden případ, kdy by nějaký Platební rozkaz, proti němuž podal klient řádně Odpor, byl úspěšný.

PROLUX tedy znovu změnil název i text a smlouvy nyní nejnověji nazývá „ Smlouvami o propagaci a podpoře prodeje s doplňkovými službami“

Vidíme že se opět nejedná o typovou smlouvu, ale o smlouvu nepojmenovanou, která se nejvíce blíží smlouvě typu smlouvy O dílo a jejímu podtypu- smlouvě o reklamě a propagaci.

Takovou smlouvou se obstaratel zavazuje pro objednatele obstarávat po celou dobu trvání smlouvy vhodnou propagaci. Způsob a rozsah propagace by měl být ovšem přesně vymezen v textu smlouvy.

Požadovat za propagaci statisícové částky respektive částky v procentech z prodejní ceny nemovitosti je naprosto nepřípustné a nemravné ustanovení, naprosto neodpovídající námaze ani nákladům na takovou propagaci vynaloženým a zejména ani přidané hodnotě odvedené práce.

Název předkládané smlouvy prošel tedy v čase proměnami. Nikoli ovšem samotná podstata obchodní činnosti PROLUXU. Z těchto proměn smlouvy je totiž velmi dobře patrné, že jeho cílem není poskytovat služby takové, jak je u realitních kanceláří, či reklamních agentur zvykem, ale parazitovat na práci, kterou za ni odvede někdo jiný a pak se pouze přihlásit o „svoji zaslouženou provizi“ !

Celá obchodní strategie PROLUXU je totiž stejně jako dříve založena zejména na uvádění klientů v omyl co se týče nabízených služeb a závaznosti smlouvy.