Trestný čin poškozování cizích práv vyžaduje úmyslné zavinění.
Objektivní stránka trestného činu poškozování cizích práv je pak v § 209/1 TZ popsána následovně:
1. Pachatel tím, že někoho uvede v omyl nebo
- využije něčího omylu (příčina)
2. jinému způsobí vážnou újmu na jeho právech
V § 209/2 je obsažena kvalifikovaná skutková podstata, jenž stíhá přísněji osobu, která se dopustí trestného činu v odstavci 1 jako veřejný činitel (89/9 TZ)
Právy se zde rozumí jakákoliv práva nemajetková jednotlivce, v oblasti vztahů rodinných, pracovních apod. Pro posouzení zda jde o vážnou újmu na právech, je nutno posoudit se zřetelem na intenzitu újmy a charakter škodlivých následků, zda jde o následek odstranitelný či neodstranitelný.
Podvodné jednání, tedy uvedení někoho v omyl či využití něčího omylu může směřovat nejen vůči poškozenému, ale i vůči jiné fyzické nebo právnické osobě.
Omyl představuje rozpor mezi představou oběti a skutečností. Oběť ani konkrétní představu o určité skutečnosti mít nemusí, stačí tu povšechná představa, že se není čeho obávat.
Uvedení v omyl je pak pachatelovo jednání, kterým předstírá okolnosti, které nejsou v souladu se skutečným stavem věcí. Uvedení v omyl může být spácháno konáním, opomenutím i konkludentním jednáním.
Pachatel může uvádět v omyl i pomocí lsti. Není to však nezbytnou podmínkou, stačí uvedení nepravdivé informace.
Při využití omylu jiného pachatel sám omyl nevyvolal, avšak po poznání tohoto omylu jednal tak, že jinému způsobil vážnou újmu na právech. Není přitom podmínkou, aby pachatel jiného v omylu utvrzoval, nebo aby ztěžoval odhalení jeho omylu.
Uvést v omyl lze pouze člověka, nikoliv automat.