Zákaz klamání spotřebitele

08.07.2010 10:41

http://clanky.hyperinzerce.cz/poradna/83-zakaz_klamani_spotrebitele/

Zákaz klamání spotřebitele v zákoně o ochraně spotřebitele je veřejnoprávní obdobou nekalosoutěžní úpravy v obchodním zákoníku. Zatímco však úprava nekalé soutěže je zaměřena na ochranu soutěžitelů, úprava v zákoně o ochraně spotřebitele je zaměřena na ochranu jejich tržního partnera – spotřebitele.Klamání je jednání uvádějící někoho v omyl. Ustanovení § 119d odst. 2 písm. c) hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb. v posledním znění před jeho zrušením uvádělo následující definici: „údaje nebo tvrzení, jejichž užívání při provozu obchodu by bylo s to uvádět veřejnost v omyl o vlastnosti, způsobu výroby, charakteristice, způsobilosti k použití nebo o množství zboží“. Otázkou však je, jaká intenzita klamavosti je již s to uvést v omyl. Je totiž nepochybné, že například mentálně zaostalý spotřebitel je oklamatelný snáze, než spotřebitel vysokoškolsky vzdělaný. Obecně se měří klamavost jakousi průměrnou intelektuální úrovní spotřebitelů, průměrnou obezřetností a rozpoznávací schopností, přičemž tato hodnota je stanovena bez přímého průzkumu skutečného účinku, podle vlastních zkušeností orgánu, který otázku posuzuje. Tak tomu je např. v Belgii, Francii, Itálii, Nizozemsku, Španělsku, USA atd. – opačný trend sledujeme v Německu, kde se klamavost dokazuje často přímým průzkumem u spotřebitelů, přičemž postačí, oklame-li údaj 10-15 % spotřebitelů.e však možné, že v případě výrobku, který kupuje běžně jen úzký a obvykle odborně způsobilejší okruh spotřebitelů (např. elektronické součástky), může být k překročení zákazu klamání spotřebitele potřebná zvýšená intenzita klamavosti, neboť odborně způsobilý spotřebitel není tak snadno „oklamatelný“.Ustanovení § 8 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele stanoví obecný zákaz klamání spotřebitele, který nesmí překročit nejen poskytovatel služby či prodávající, ale každý, tedy ani jejich zaměstnanci. Citované ustanovení dále vyjmenovává typické případy klamavého jednání: uvádění nepravdivých, nedoložených, neúplných, nepřesných, nejasných, dvojsmyslných nebo přehnaných údajů, zamlčení údajů o skutečných vlastnostech výrobků nebo služeb či úrovni nákupních podmínek. Obdobně pak ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích, v platném znění, zakazuje uvádět do oběhu potraviny a tabákové výrobky klamavě označené nebo nabízené ke spotřebě klamavým způsobem.Ze samotného jazykového výkladu pojmu, jakož i z dalších výše vytýčených definic klamavosti je zřejmé, že se nemusí jednat vždy o údaj nepravdivý. I ve chvíli, kdy je údaj pravdivý, může být klamavý. Tento názor zastává i obchodní zákoník v ustanovení § 45 odst. 3: “Klamavým je i údaj sám o sobě pravdivý, jestliže vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn, může uvést v omyl.” Například tvrzení, že chléb je bez chemických přísad, může být klamavým v případě, že by chemické přísady v chlebu byly obecně zakázány – taková informace by totiž vyvolávala dojem, že se jedná o mimořádnou skutečnost, ačkoli by nesměl existovat chléb, který by přísady obsahoval. Rovněž údaj na etiketě „Pivo roku 1997 - Sdružení přátel piva“ sice je pravdivý, avšak shodné označení „Pivo roku“ je udělováno jako první cena při obecně známé výstavě - zmíněné označení etikety s touto cenou zřejmě nemá nic společného a sdružení, jež označení udělilo, může být spolkem několika pivařů jedné hospody. Zcela neutrální charakter může mít rovněž název hospody „U kozla“, avšak jen za předpokladu, že je skutečně nabízeno velkopopovické pivo Kozel; v opačném případě by název mohl vyvolávat klamavou představu o nabízené proslulé značce piva.Kromě údajů pravdivých a nepravdivých mohou být uváděny i údaje neúplné - jakési polopravdy. I tyto údaje jsou často klamavé. Tak například o nabízeném balení limonády může být tvrzeno, že má nižší energetickou hodnotu a menší obsah cukru, ač není uvedeno, že nižších hodnot je dosaženo jen proto, že jde o láhev s menším objemem, přičemž ve skutečnosti jsou jednotkové hodnoty totožné s konkurenčním zbožímO klamání spotřebitele se může jednat i ve chvíli, kdy jsou sice veškeré údaje uvedeny řádně a jejich obsah vůbec klamavý není, klamavou ale může být forma. Například na výkladu obchodu s potravinami je obrovským písmem napsáno slovo “ZDARMA”; přistoupíme-li však blíže, dočteme se drobným písmem, že zdarma obdržíme drobný dárek při nákupu nad 5000 Kč nebo že zdarma nám odvezou domů nákup za podobnou hodnotu. Stejně tak klamavý bude obal od pracího prášku s obsahem 2,4 kg, jehož rozměry budou podobné jako rozměry obalu osmikilogramového balení. Klamavost by pak nebyla odstraněna ani viditelným označením skutečného obsahu balení. Ve výše uvedeném příkladu hospody U kozla by mohla být klamavost umocněna případným napodobením grafického ztvárnění proslulé značky piva (přitom odhlédněme od autorskoprávní a známkoprávní problematiky).

Zákon o ochraně spotřebitele nevyžaduje zavinění pro spáchání správního deliktu klamání spotřebitele. Obdobně je tomu i v úpravě obchodního zákoníku o klamavé reklamě. Objektivní odpovědnost za klamání je zcela žádoucí – bylo by totiž podivné, kdyby se pachatel zprostil odpovědnosti za klamání spotřebitele jen proto, že si nebyl klamavosti vědom (ustanovení je určeno k ochraně spotřebitele, který není zainteresován na eventuální nevědomosti pachatele). Docházelo by pak jistě k častému zneužívání možnosti liberace odpovědnosti s argumentem, že pachatel nemohl vědět o možné klamavosti jeho jednání – dokazování opaku je totiž nesnadné. Nerozhoduje proto, jaký smysl přikládal svému údaji jeho původce, nýbrž jedině, jak jej přijímali spotřebitelé. Nejasné, neurčité, dvojsmyslné a jinak nezřetelné údaje jdou tedy vždy na vrub jednajícího. Ustanovení § 8 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele nadto výslovně uvádí, že odpovědnosti za klamání spotřebitele se nelze zprostit poukazem na skutečnost, že potřebné nebo správné údaje neposkytl výrobce nebo dodavatel.

Z formulace zákonného textu (klamat) nutno vyvodit, že důležité je jednání klamajícího, nikoli jeho účinek. Není třeba spotřebitele oklamat. Jde tedy o tzv. ohrožovací delikt.

Demonstrativní výčet možného klamavého počínání je nutno vykládat právě ve spojitosti s klamavým účinkem - není možné tedy zakázat např. uvádění dvojsmyslných údajů, pokud nejsou klamavé (souvislost s intenzitou klamavosti srov. výše).

Klamání spotřebitele souvisí rovněž s reklamou, o níž bude pojednáno ve zvláštní kapitole.

Zvláště se ustanovení § 8 odst. 4 zákona o ochraně spotřebitele věnuje v rámci zákazu klamání spotřebitele užívání výrazu záruka a některých podobných pojmů, jež váže na současné stanovení podmínek a obsahu záruky (například označení „Zaručeně vyčistí Vaši koupelnu“ či „Zaručeně účinný“ apod.). Jedná se o zvláštní ustanovení ve vztahu k obecnému zákazu klamání spotřebitele; zde není již podmínkou, aby zneužití pojmu bylo klamavé. Pokud nejsou použity podle uvedených podmínek, jedná se bez dalšího o porušení zákona. Institut klamání spotřebitele souvisí též s informačními povinnostmi při prodeji či poskytování služeb. Zvláštní ustanovení obsahuje zákon v souvislosti s klamavou informací o cenách (viz zvláštní kapitola [5. Cena a cenové informace]).Poměrně nově byly do zákona o ochraně spotřebitele doplněny dvě další skutkové podstaty klamání spotřebitele. Podle ustanovení § 7a zákona o ochraně spotřebitele je tak zakázáno vyrábět, dovážet, vyvážet, nabízet, prodávat i darovat výrobky nebezpečné svou zaměnitelností s potravinami. Jak je patrno z citovaného textu, tento zákaz bezesporu nemíří jen na prodávající, ale je všeobecným zákazem majícím za účel ochránit spotřebitele před konzumací zboží, které není potravinou, ale lze jej za potravinu zaměnit (atrapy).Dalším doplněním zákazu klamání je nové ustanovení § 8 odst. 2 zákona o ochraně spotřebitele, které výslovně uvádí jako příklad klamání spotřebitele nabídku nebo prodej výrobků porušujících některá práva duševního vlastnictví, jakož i skladování těchto výrobků za účelem nabídky nebo prodeje. Právy duševního vlastnictví se rozumějí zejména ochranné známky, autorská práva, práva k užitným a průmyslovým vzorům, patentům či označením původu. Citované ustanovení tedy výslovně postihuje zejména rozšířené případy prodeje plagiátů značkových výrobků a hudebních nahrávek na tržištích, které je možné na základě tohoto ustanovení postihovat ze strany České obchodní inspekce. Jde však do značné míry o nadbytečné ustanovení, neboť uvedeným právům je ze zákona poskytnuta ochrana jinými prostředky (včetně trestněprávních) a zákonodárce touto cestou pouze svěřil dozorovou pravomoc České obchodní inspekci, což bylo bezesporu možné provést i koncepčnější cestou.