Postavení poškozeného v českém trestním právu
Zdroj: https://trestni.juristic.cz/50620/clanek
Stejnou definici poškozeného jakou znal již trestní řád z roku 1961, zná i současný trestní řád, který v § 43 odst. 1 v sedmém oddílu hlavy druhé - Soud a osoby na řízení zúčastněné -
poškozeným je každý, komu bylo trestným činem ublíženo na zdraví, způsobena majetková, morální nebo jiná škoda. § 43 odst. 2 trestního řádu říká, že poškozený, jemuž byla trestným činem způsobena majetková škoda, může v trestním řízení uplatňovat proti obviněnému nárok na náhradu této škody. Z těchto definicí jasně vyplývá širší pojetí poškozeného, protože předchozí právní úpravy neznaly poškozeného, jemuž byla způsobena újma na zdraví bez možnosti uplatnění peněžitých nároků nebo morální či jiná škoda.
Rozsah oprávnění poškozeného není zásadně vázán na to, zda poškozený umožnil nebo jinak přispěl ke spáchání trestného činu, kterým škoda vznikla. Výjimku tvoří ustanovení § 44 odst. 1 trestního řádu, podle něhož oprávnění poškozeného nemůže vykonávat ten, kdo je v trestním řízení stíhán jako spoluobviněný.
§ 43 odst. 1 se zmiňuje i o morální škodě, kterou se myslí takový škodlivý zásah do práv a zájmů dotčeného subjektu, který je způsoben například trestnými činy proti lidské důstojnosti, trestnými činy proti pořádku ve věcech veřejných, trestnými činy hrubě narušujícími občanské soužití. Jinou škodou ve smyslu tohoto paragrafu se myslí škoda, která byla způsobena také jednáním pachatele, které je z hlediska stadií vývoje trestného činu přípravou nebo pokusem. Jinou škodou se rozumí také škoda na právech způsobená například trestným činem poškozování spotřebitele, nekalé soutěže, křivého obvinění, pomluvy, poškozování cizích práv , omezování osobní svobody.
Nelze jednoznačně definovat a diferencovat od sebe škodu a majetkovou škodu, které se musí rozlišovat i v trestním právu hmotném a trestním právu procesním a rovněž je diferencovat podle institutů v jednotlivých oborech.
Trestní řád přiznává poškozenému v trestním řízení postavení strany. Toto ustanovení (§ 12 odst. 6) umožňuje poškozenému aktivně se účastnit trestního řízení a napomáhat svými návrhy a zásahy k správnému zjištění skutkového stavu a správnému rozhodnutí. Poškozený je nejen stranou v trestním procesu, ale zároveň má i postavení svědka. Poškozený je samostatnou a zcela nezávislou stranou na ostatních stranách.
Poškozený v trestním řízení nemusí vystupovat nestranně, může uvádět důkazy a prokazovat pouze takové okolnosti, které svědčí proti obviněnému a tím ovlivňovat výsledek trestního procesu.
Poškozený není oprávněn podat žalobu, tu podává a před soudem zastupuje státní zástupce, poškozený nemůže vzít ani obžalobu zpět, nemůže se k podané obžalobě připojit, nemá právo podanou obžalobu rozšířit o nový skutek. Účast poškozeného není povinná v trestním řízení, orgány činné v trestním řízení ale musí poškozeného vyrozumívat o určitých úkonech.
Platná právní úprava přiznává poškozenému určitá procesní práva:
1. práva, která náleží každému poškozenému bez rozdílu, tedy bez ohledu na možnost žádat náhradu škody
2. práva, která náleží jen těm poškozeným, kteří mají podle zákona proti obviněnému nárok na náhradu škody způsobené trestným činem.
Každý poškozený má následující procesní práva:
· § 46 - právo být poučen o svých právech a právo na poskytnutí plné možnosti k jejich uplatnění
· § 52 - právo, aby při provádění úkonů trestního řízení bylo s poškozeným jednáno tak, jak to vyžaduje význam a výchovný účel trestního řízení a aby byla vždy šetřena jeho osobnost a ústavou zaručená práva
· § 2 ost. 14 - právo používat před orgány činnými v trestním řízení svého mateřského jazyka
· § 43 odst. 1, § 215 odst. 3 - právo činit návrhy na doplnění dokazování
· § 65 - právo nahlížet do spisů, s výjimkou protokolu o hlasování, činit si z nich výpisky a poznámky a pořizovat si na své náklady kopie spisů a jejich část
§ 167 - právo žádat státního zástupce, aby byly odstraněny průtahy ve vyšetřování nebo závady v postupu vyšetřovatele
· § 63 odst. 1 písm. b) - právo žádat, aby mu byly do vlastních rukou doručeny opisy rozhodnutí, proti kterým může podat opravný prostředek
· § 159 odst. 5 - právo na doručení usnesení o odložení věci, pokud je poškozený znám a právo podat stížnost proti tomuto usnesení
· § 171 odst. 2 - právo, aby mu bylo oznámeno usnesení o postoupení věci
· § 172 odst. 3 - právo být vyrozuměn o zastavení trestního stíhání
· § 173 odst. 3 - právo být vyrozuměn o přerušení trestního stíhání
· § 196 odst. 1 - právo na doručení opisu obžaloby, pokud jsou jeho pobyt nebo sídlo známé
· § 198 odst. 1, 2 - právo účastnit se hlavního líčení, s tím, že musí být vyrozuměn o době a místě konání hlavního líčení se zachováním zpravidla aspoň třídenní lhůty k přípravě
· § 215 odst. 1 - právo klást se souhlasem předsedy senátu vyslýchaným osobám otázky, a to zpravidla tehdy, když předseda senátu své dotazy skončil a když už nemají otázek členové senátu
· § 43 odst. 1 - právo před skončením řízení se vyjádřit k věci
· § 50 - právo dát se zastupovat zmocněncem
· § 158 odst. 1 - právo dát podnět k trestnímu stíhání a právo na přijetí jeho podání
· § 159 odst. 3 - právo podat stížnost proti usnesení o odložení věci
· § 163a - právo vyjádřit souhlas s trestním stíháním
· § 105 odst. 1 - právo podat stížnost proti usnesení o přibrání znalce
Poškozený, který má podle zákona proti obviněnému nárok na náhradu škody způsobené trestným činem, má vedle procesních práv ještě tato práva:
· § 43 odst. 2, 228, 229 - právo uplatnit proti obviněnému nárok na náhradu škody
· § 1 zákona č. 209/1997 - právo za podmínek stanovených zvláštním zákonem na poskytnutí peněžité pomoci od státu
· § 47 odst. 4 - právo učinit návrh na zajištění nároku na náhradu škody na majetku obviněného, § 47 odst. 5 - právo být vyrozuměn o zajištění nároku, § 49 - právo stížnosti proti rozhodnutí o zajištění nároku na náhradu škody
· § 198 odst. 2, druhá věta - právo být ve vyrozumění o hlavním líčení upozorněn, že nedostaví-li se k hlavnímu líčení, bude se o jeho nároku na náhradu škody rozhodovat na podkladě jeho vlastních návrhů, jsou-li už obsaženy ve spise nebo dojdou-li soudu dříve, než se přikročí k dokazování
· právo na postup podle § 206 odst. 2, podle něhož se předseda senátu po přednesení obžaloby dotáže poškozeného, zda navrhuje, aby obžalovanému byla uložena povinnost k náhradě škody způsobené trestným činem a v jakém rozsahu. Nedostavil-li se poškozený k hlavnímu líčení a je-li jeho návrh obsažen už ves spise, předseda senátu přečte tento návrh ze spisu
· § 130 odst. 1 - uplatni-li poškozený návrh na náhradu škody, soud mu v opise doručí rozsudek, a to i když byl při vyhlášení rozsudku přítomen ( platí i o trestní příkazu - § 314f odst. 2)
· § 246 odst. 1 písm. d) - právo napadnout rozsudek odvoláním, a to pro nesprávnost výroku o náhradě škody, § 246 odst. 2 - může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí
· § 235 odst. 3 - právo na přednesení konečného návrhu při veřejném zasedání o odvolání
· § 307 - právo uzavřít dohodu s obviněným o náhradě škody, způsobené trestným činem, která je nutná k podmíněnému zastavení trestního stíhání a za určitých podmínek může vést i k úplnému zastavení trestního stíhání - § 308
· § 141 odst. 2, § 142 odst. 1,, § 286 odst. 3 - právo podat stížnost proti usnesení soudu, jímž byla povolena obnova řízení ve výroku o přiznaném nároku na náhradu škody
· § 309 odst. 1 - právo dát souhlas k rozhodnutí soudu o schválení narovnání§l 154 - odsouzený, jemuž byla povinnost k náhradě škody uložena, je povinen nahradit takovému poškozenému náklady potřebné k účelnému uplatnění jeho nároku na náhradu škody v trestním řízení včetně nákladů vzniklých přibráním zmocněnce.
Vedle těchto práv uvedených v trestním řádu má poškozený ještě další práva, např. poškozený může namítnout podjatost orgánů činných v trestním řízení a navrhnout jejich vyloučení z vykonávání úkonů trestního řízení (§ 30, 31 tr. řádu). Poškozenému plynou ještě další práva, pokud vystupuje v trestním řízení jako svědek.
Okolnost, že poškozený vystupuje v trestním řízení zároveň v postavení svědka, nemůže zůstat bez povšimnutí orgánů činných v trestním řízení, a to jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem.
V přípravném řízení musí být osoba poučena zároveň o právech poškozeného a zároveň o právech svědka. Jde-li o poškozeného s nárokem na náhradu škody, je třeba řádně protokolovat jeho případný návrh, že uplatňuje nárok na náhradu škody.
V řízení před soudem mohou kolidovat práva poškozeného (jako strany) s jeho postavením svědka (tedy důkazního prostředku). § 209 odst. 1 trestního řádu uvádí, že předseda senátu dbá o to, aby svědek ještě nevyslechnutý nebyl přítomen při výslechu obžalovaného a jiných svědků. Toto ustanovení přináší v praxi problémy. Výslech svědka - poškozeného by neměl být v rozporu s možností uplatňování všech práv poškozeného, mezi která náleží významné oprávnění být přítomen hlavnímu líčení, klást vyslýchaným osobám otázky, navrhovat důkazy. Judikatura se k této problematice vyjádřila ve stanovisku publikovaném pod č. III/1967 Sb. rozh. tr. tak, že je vhodné, aby v hlavním líčení byl poškozený, který je současně svědkem, vyslechnut přednostně, tj. ihned po výslechu obžalovaného, aby jeho výpověď nebyla ovlivňována znalostmi získanými přítomností při výslechu dalších svědků, event. při provádění jiných důkazů. Při hodnocení jeho výpovědi přihlédne soud též k tom, zda jeho výpověď nebyla ovlivněna znalostmi získanými při výkonu práv poškozeného zejména nahlížením do spisu a přítomností při výslechu obžalovaného v hlavním líčení. V případě, že poškozený se dá zastupovat zmocněncem, je možné, aby od počátku hlavního líčení byl přítomen zmocněnec poškozeného a poškozený se účastnil hlavního líčení až po svědecké výpovědi.
V souvislosti s procesními právy poškozeného vyvstává problematika obsahu a mezí závěrečné řeči poškozeného. Trestní řád tento obsah nijak nevymezuje a ponechává toto vymezení nauce a právní praxi.
Z ustanovení § 12 odst. 6 tr. řádu, vyplývá, že se poškozenému přisuzuje aktivní účast v trestním řízení v postavení procesní strany, a to bez ohledu na to, zda je poškozený subjekte adhezního řízení, tj. má podle zákona proti obviněnému nárok na náhradu škody, či nikoliv. Z toho vyplývá požadavek, aby v trestním řízení měl poškozený zaručeno stejné právní postavení jako ostatní strany, zejména jako osoby, proti které se vede trestní řízení.