Kázání v pražské katedrále sv. Víta na den sv. Václava roku 2010

15.11.2010 12:55

ZDROJ: http://www.sinagl.cz/domaci-zpravodajstvi/kazani-v-p

 
Email
Domácí zpravodajství
Pondělí, 15 Listopad 2010 10:43

UTSD_NO_text_151110Mužové čeští, české ženy, hosté naši,

byl jsem vyzván, abych zde promluvil. Ke komu však se mám obrátit? Koho oslovit? Patřím k vám, kteří uctivě mlčíte v přítomnosti Boží a tváří v tvář svatému Václavu. Mohu hovořit jedině k němu. Ne k jeho lebce zakryté závojem a ozdobené drahokamy vsazenými do zlaté čelenky, ale k jeho myšlence, k vůdčí ideji našeho národa a základu naší státnosti.

Svatý Václave, vévodo české země. Kníže náš. Probděl jsem s tebou mnohou noc. Viděl jsem tvůj jasný zjev jít od brány k bráně a povzbuzovat stráže. Stál jsem před tebou někdy zahanben, když jsi mně musel probudit. Ulekl jsem se, když jsi pak zvedl ruku, ale tys ji vztáhl k žehnání. Tu přešla mátoha únavy, mlhy zmatku se rozestoupily, tma zřídla a jak jsi odcházel a vstříc ti šlo jitro, vykvetla ve mně nová naděje. Tak jsem tě viděl mnohokrát, tak jdeš našimi dějinami. Živý, ač zavražděn; čistý, ač špiněn; hrdý, ač pokořen; pevný, ač zpochybňován; skutečný, ač historicky nedopátratelný. Ty jsi dědic této země.

Mám, kníže, říct, co tě slyším říkat?

Snesou tu řeč? Nesrazí je k zemi?

Musí ji unést, můj kníže, jinak by tě nebyli hodni.

Mluv k nim!

Tak mluví Václav, váš svatý kníže:

Žádný nepřítel vás nesvírá, máte svobodu? Odpovíte - ano. Jste spokojeni živi? Řeknete - ne. Jste v bezpečí? Řeknete - ne. Je moje a vaše země ohrožena? Přiznáte, že ano. Zeptám-li se kým, budete mi vykládat, čím je ohrožena. To vím. Ptám se vás kým? A vaše řeč je výmluva a zbabělá lež. Moje země je ohrožena, pustošena a zbědována vámi.

Mou zem, úrodnou a bohatou, jste zadlužili tak, že by ji věřitel mohl i s vámi prodat do otroctví. Jste poživační, nestřídmí a líní. Nevymlouvejte se, že jste uhonění, honíte se za nepravými věcmi. Moje zem byla útočištěm pronásledovaných a ostrovem spravedlnosti.. Dnes se tu poctivý spravedlnosti těžko dovolává a často se jí nedožije.

Mou zem, která proslula svou kulturností, jste naplnili nevkusem a neřádem, přilákali jste hazardní hráče a podvodníky všeho druhu. Je těžko najít místo, které není smetiště, a domov, kde se nehádají.

Moji mladí muži, kteří by dříve ztrestali i jen křivý pohled na ženu, dnes prodávají děvčata u cest, jako se dřív prodávaly kusy slaniny a džbánky medu.

Po mé zemi se potloukají zvlčilé děti: nikdo je neokřikne, nikdo nevychovává, nikdo je nemiluje – jsou na obtíž. V jakýchsi domech podobných čekárně před márnicí se krčí opuštění, zanedbaní rodiče.

To je ta krásná země, země česká, domov váš.

Co jste udělali s mou krásnou, zvučnou řečí? Mluvíte a nerozumíte si, protože nevíte ani to, že my je něco jiného než já a já a já, protože znamená já a ty, já a vy, já s vámi a vy se mnou.

Proč mě srážíte k zemi a znovu vrážíte meč do mých zad? Proč nad tím musí plakat sestra Anežka, ta bílá růže mého srdce? Kolik bídy a bolesti si musíte přivodit, abyste trochu pochopili, kdo jsem.

Proč se chvějete, proč se kácíte? Bojíte se mne? Jsem váš kníže, ale jsem jiný, než ostatní vaši vladaři. Nejdu dějinami oblečen v železo, ale v lásku Kristovu. Byl jsem s vámi tak jako s vašimi předky vždy a za všech okolností. Byl jsem tu, když na nádvoří dupaly podpatky Heydrichových vojáků; když z hradu českých králů zněly naduté lži komunistů. Byl jsem s těmi silnými ženami, které mi dnes přišly poděkovat, v ono chladné ráno, kdy je před 60 roky vyhnali pacholci z jejich klášterů od modlitby, studia, péče o druhé a odvedli je k otrockým pracem. Byl jsem s každým, kdo hájil tuto zem a dobro, důstojnost a život lidí. Jdu dějinami vítězně, protože nechci nikoho porazit a protože mou zbraní je Pravda. Mým štítem je Pravda, mou korouhví je Pravda. Přestaňte se třást, vymlouvat a hádat. Vezměte do ruky nástroje práce, ne války, a začněte mou zemi zvelebovat. Rádlem i perem, cepem i štětcem, slovem i skutkem. Stačí tak málo – přestaňte si lhát a postavte se kolem mé korouhve, kterou je neporazitelná pravda. Nebojte se, nedám zahynouti ani vám ani budoucím. Odstraňte lež ze svých životů, jednání a slov a moje země bude zemský ráj – ne na pohled, na oko, ale skutečně.

Nedám zahynout vám ni budoucím – Kriste eleison.

                                                                                                                                                                  Prof. Václav Piťha

 

„Pročpak na ulici nechce "VIVAT" znít? - Hluší panovníci mají němý lid.“

* * *

"Obyčejný člověk stará se výhradně jen o svou a své rodiny obživu, vše ostatní je mu nepraktické, hračka, kaprice.. Kdož se lidu ujímáš, pro něj pracuješ anebo v nebezpečenství se vydáváš, nesmíš nikdy za to očekávati to, co jmenujeme v obyčejném životě vděčností. Pokud je všude dobře, přijmou od tebe s radostí všelijakou práci, budou tě chválit anebo v hospodě na tvé zdraví si připíjet, přijdeš-li ale na této cestě své do nebezpečí, k úrazu, neočekávej od nich nikdy pomoci anebo oběti.“

* * *

„Je to věc zcela přirozená. Právě proto se ujímáme lidu, aby pokročil ve vzdělanosti a skrze ni k lepšímu životu. Jestli se tedy ujímáš nevzdělaných, otrocky vychovaných a smýšlejících, kterak od nich očekávati chceš způsoby vzdělaných a svobodných tvorů? V přátelském uznání malého počtu svých stejně smýšlejících musíš hledat jedinou odměnu, nechceš-li být zklamán."

Karel Havlíček Borovský

* * *

Antoine de Saint-Exupéry - Válečný pilot

SVOBODA

„Je snadné založit společenský řád na podřízenosti každého jedince pravidlům. Je snadné vytvořit slepého člověka, který by přijal bez odmlouvání jakéhokoliv pá­na a jakýkoliv korán. Ale mnohem cen­nější je jistě, podaří-li se nám osvobodit člověka a naučit ho, aby si vládl sám. Ale co to znamená „osvobodit"? Osvobodím-li na poušti člověka, který nic nezakouší, co znamená jeho svoboda? Exis­tuje jen svoboda někoho, kdo někam jde. Osvobodit toho člověka by znamenalo naučit ho žízni a naznačit mu cestu ke studni. Teprve tehdy se mu naskytne možnost činů, které už nebudou bez výz­namu. Osvobodit kámen neznamená nic, není-li tíže. Neboť kámen stejně nikam nepůjde, i když bude svobodný.“

* * *

Z MYŠLENEK KARDINÁLA TOMÁŠE ŠPIDLÍKA

„Lidé, znechucení politikou, se tážou, jak by měli politiky a politiku brát, aby vůči demokracii nezahořkli. Na to odpo­vídám: Slovo politika pochází od řecké­ho polis - obec, život ve společné shodě. Tam musí každý přinést něco hezkého, co lze ocenit. Ulice zametáme, v par­cích pěstujeme květiny. A do parlamen­tů musíme posílat inteligentní osoby, které budou předkládat dobré iniciativy, ne si osobně nadávat. Jak se situace v posledních letech zhoršila, ukazuji to rád na jednom příkladu: Našel jsem ve sta­rém časopisu z roku 1946 zprávu o de­batě v italském parlamentu. Byla tam ve zkratce shrnuta řeč premiéra De Gasperiho. Po něm přišel na řadu vůd­ce opozice. Začal těmito slovy: "Děkuji panu kolegovi za jeho jasný program. Pochopitelně on mi promine, když já teď vysvětlím, že my vidíme problém jinak." To byl ještě parlament, kde řeč znamenala, že se mluví o možnostech. Dnes si v parlamentech lidé nadávají a hrubě se osočují. Jsou to ještě zástupci spořádaného soužití v jedné obci? Stane-li se politika znovu opravdovou služ­bou pro polis, budeme si politiků opět vážit.“

* * *

 


Ohodnoťte článek: 
( 4 Hlasů )
Aktualizováno Pondělí, 15 Listopad 2010 11:22
Zobrazeno: 160x

 

 

Články podle data publikace

< Listopad 2010 >
Po Út St Čt Sob Ne
1 2 3 4 5 6 7
8 9 10 11 12 13 14
16 17 18 19 20 21
22 23 24 25 26 27 28
29 30          
 
Dnes je 15.11.2010: Sáva

Strojový překlad webu

Czech English French German

Anketa

Děsí vás představa oranžového senátu ?
 

Náš moderní Hood

Robin Hood, Juraj Jánošík, Jiří Paroubek. Každý kulturní Čech ihned pozná, co tito tři hrdinové mají společného, ačkoliv žili na staletí od sebe v rozličných společenských systémech. Bylo to odvěké, utopistické, a proto nesmyslné řešení rozdělení hmotného bohatství.

 

Celý článek...

Reklama

Banner
 
Banner

Správa | Mapa webu

razske-katedrale-sv-vita-na-den-sv-vaclava-roku-2010.html