Jak to všechno začalo

10.10.2010 11:29

Na začátku byla před rokem převeliká radost. Naší rodině se podařilo získat pozemek našich snů. Nádhernou zarostlou zahradu, jen coby kamenem dohodil a zbytek MHD dojel od matičky Prahy. Začali jsme tedy spřádat plány jak postavit na pozemku nový dům.

Kromě různých formalit týkajících se zasíťování pozemku, projektu na dům a podobně. Museli jsme vyřešit, z čeho vlastně stavbu domu zaplatíme. Jelikož však nepatříme právě mezi spořílky a nemáme k dispozici přebytečných pár milionů na kontě, rozhodli jsme se prodat v první řadě střechu nad hlavou včetně rodinného domku v němž bydlíme nyní.

Zadala jsem si tedy letos v lednu do několika realitních serverů inzerát s fotografiemi našeho domu zevnitř i zvenčí.

První reakce, která následovala po zveřejnění inzerátu, byly nesčíslné telefonáty zástupců různých RK.(ačkoli jsem v inzerátech výslovně uváděla, že chci prodat dům pouze přímému zájemci). Pro začátek jsem tedy RK striktně odmítala.

Následovala druhá fáze. Zhruba  po 14ti dnech od uveřejnění inzerátu na netu, nám vykradli dům! Tedy pardon vykradli je možná příliš silný výraz. Jelikož v předsíni nám spali dva poměrně velcí ale velmi přátelští psové Máňa a Kukulín.  Ti zloděje patrně odradili svou dotěrností a přátelským vítáním. Díky těmto našim hlídačům odnesli si zloději pouze to co bylo na ráně v předsíni. Tedy „pouze“ můj nový kabát(v únoru!) a mou kabelu se všemi doklady a platebními kartami a podobně, jak to tak ženský ve svých kabelách mívají

:o)První myšlenka, co mě při zjištění krádeže napadla , bylo „Bože co si o mě ten zloděj pomyslí, jakej mám ve svý kabele bordel!“.

Vloupačku, která vlastně ani vloupačkou nebyla, neboť jsme v důvěře ve své věrné hlídače nikdy nezamykali, jme nahlásili na policii a život běžel dál. Plynuly dny a týdny a já jsem si své inzeráty na dům, poctivě posunovala na inzertních serverech a nic! Žádný přímý zájemce ze neozýval.

No a jelikož telefonáty různých RK neustávaly, rozhodla jsem se vybrat si namátkou 3 a zkusit štěstí přes odborníka. První makléřka, Zástupkyně Fine-reality, velmi milá dáma prohlédla důkladně dům, zapsala si všechny technické údaje a dala mi k podpisu formulář s údaji o parametrech nemovitosti. Dle naší dohody, pak inzerovala náš dům za dohodnutou cenu+provizi 

Druhý makléř, zástupce Orange Reality, si dům rovněž důkladně prohlédl a zanechal mi nevyplněnou Zprostředkovatelskou smlouvu s tím, že si ji mohu v klidu prostudovat a rozmyslet se, zda o takovou spolupráci stojím, či nikoli. Tato smlouva ovšem nabízela exkluzivitu, takže  jsem spolupráci s touto RK odmítla.

Třetí makléř zástupce Have Reality, si rovněž důkladně prohlédl dům. Nechtěl ovšem ani žádnou smlouvu, ani žádný podpis. Všichni tři pak v brzké době začali dům nabízet na internetu a Fine reality i v tisku.

Další měsíc se opět nic nedělo. Jaro se blížilo, pozemek čekal a tak jsem se rozhodla, že použiji služeb ještě jedné RK, která mě i přes několikeré odmítnutí, stále opakovaně kontaktovala a slibovala modré z nebe.
A to jsem si naběhla! Neboť tou neodbytnou RK, která mě opakovaně kontaktovala a ujišťovala mě, že má díky svému rozsáhlému realitnímu trhu mnoho konkrétních zájemců o dům podobný našemu. Byl právě Prolux Consulting Int.s.r.o.

Nuže podlehla jsem tedy vábivému hlásku telefonistky a svolila k návštěvě makléře.

Jednoho krásného dne 4.3. 2010, přišel k nám tedy do domu takový odulý, lehce přitrouble vypadající sakokravatníček.

Jelikož se ale choval velmi mile a dokonce ani olíznutí obličeje naší Mařenou, mu nevadilo. Usoudila jsem, že nám žádné nebezpečí od takového truhlíka hrozit nemůže (to jsem ještě netušila, že je to sám mistr manuálu Daniel Bláha osobně). Divím se sama sobě, že mě nezarazilo, že ten truhlík ani nejevil příliš zájmu o prohlídku domu. Říkal, že nemá moc času, ale že má asi 10 zájemců o dům v této lokalitě, takže provede důkladnější prohlídku až přímo s nimi.

Co ovšem truhlíka nejvíce zajímalo, byl podpis na papíru, o němž tvrdil, že je pouze taková formalita, aby mu nadřízení věřili, že u nás skutečně byl.

Ani mě nenechal řádně vyplnit všechny kolonky, týkající se velikosti a zařízení domu. Strkal mi do papíru svoje odulé pazoury a stále mě ujišťoval, že je to pouze formalita a že inzerát nejspíš ani nebude nutné vyvěšovat, neboť během několika málo dnů, mi stejně přivede zástupy zájemců.  Je diné, co ho v podstatě na celé té akci zajímalo (když si to tak zpětně vybavuji) byly naše  PODPISY!

Jelikož ovšem nemám ve zvyku podepisovat cokoli bez přečtení (ani takovému truhlíkovi) Začala jsem si formulář pročítat. Truhlík ovšem stále mlel nějaké nesmysly a odváděl mou pozornost vyprávěním veselých historek o své rodině.

Říkala jsem si, že je pan Truhlík taková veselá kopa. na můj vkus sice až trochu moc veselá, ale budiž když mi přivede zájemce o dům, dá se takové vystoupení chvilku vydržet! Truhlík ovšem, když viděl ale že i přes jeho veselou show, nemíním oči od „papíru“ odtrhnout, patrně ztratil nervy. Nevěděl už asi chudák jak mi ve čtení zabránit. Máchl tedy náhle svou odulou pazourou (jak jsem jedním uchem stačila zaslechnout, předváděl mi myslím v ten okamžik, jak jeho paní myje okna) a vylil sklenici s vodou, kterou jsem mu nabídla k pití. Ihned vyskočil, začal se omlouvat a já šla pro hadr…No a bylo po čtení!


Pan Truhlík náhle velmi spěchal. Chvíli si dokonce s někým telefonoval. Pak smutně koukal, abych mu ten podpis honem dala a on že už musí běžet na další schůzku…Bylo mi ho parchanta jednoho líto a tak jsem mu svůj podpis dala a manžel (který se za 33 let našeho soužití, naučil mi bezmezně důvěřovat) připojil svůj autogram navrch!

Asi o hodinu později mě náhle napadlo, že bych se mohla mrknout, co se mi nepodařilo dočíst. „Papír“ ale nebyl v celém baráku k nalezení. Začala jsem žhavit mobil, ale Truhlík byl nedostupný!Přestala jsem se tedy touto záležitostí zaobírat a věnovala se obvyklým denním záležitostem. Dokonce i večer, jsem si šla ještě naprosto v klidu lehnout....Asi ve 3 ráno, mě ale náhle vzbudil divný sen...V tom snu byli zloději v našem domě a mezi nimi pan Truhlík, který se mě snažil propíchnout nožem! S leknutím jsem se tedy probudila a jako blesk mě náhle zasáhla vzpomínka na Truhlíka, jak předešlého dne máchal pazourama až vylil vodu. Hned v noci, jsem tedy začala žhavit PC a zjišťovat, co je to vlastně zač ta RK Prolux!!! A jelikož jako jeden z prvních odkazů na Prolux, vyjíždějí stránky Antiprolux......Byla jsem rázem v obraze.

Až druhý den zareagoval tedy pan Bláha na mou SMSku, moc se divil, že nám nenechal kopii formuláře a nakonec slíbil, že se podívá a až bude mít cestu kolem, tak ji přiveze. Třetí den jsem měla tedy konečně ten nezávazný papír ve schránce.

A ke své hrůze jsem zjistila, že lidé v diskuzích na internetu nelžou a že ten „nezávazný papír“ má nejen stranu lícovou, která nám byla nabídnuta k podpisu. Ale že jeho rub je celostránkově pojednán bleděmodrými písmenky velikosti asi 8. Plnými nějakých paragrafů a odkazů kamsi a závazků k čemusi…Pokoušely se o mě mdloby a do toho přišel domů starší syn a odhalil hrůzu největší! Kromě toho, že jsem se upsala na 12 měsíců k výhradnímu prodeji a podepsala jsem, že RK smí libovolně manipulovat s cenou a podobně!…Objevil můj chytrý syn navíc zákeřnou mrchu! ROZHODČÍ DOLOŽKU!…A suše zkonstatoval: „ TAK TO JE MATKO V P….!“
Od toho okamžiku se RK Prolux včetně bestie Rozhodčí doložky, staly mou noční (i denní) můrou!