Dopis od bratra makléře Aleše Učíka
(publikováno se svolením pana Martina Učíka)
Aleš Učík, můj nevlastní bratr, v dětství trpěl hyperaktivitou a možná i
dalšími poruchami. Jako typický malý obyvatel Ostravy trpěl také těžkým
astmatem. Jeho školní prospěch byl žalostný, takže se nedostal na střední
školu a musel nastoupit do učení - povolání řezník. Což, jak jistě
pamatujete, bylo povolání nad jiné lukrativní, (vedlejší, nakradené) výdělky
několikanásobně převyšovaly plat vysokoškolského učitele a dalších občanů,
kteří nekradli. Jsem si téměř jist, že rozhodnutí dát syna na řezníka,
vzniklo v hlavě jeho matky, partajnice a účetní. Zelináři a řezníci, to byla
tenkrát "elita" národa, který žil ve zlodějně a lži. Bohužel, ta zlodějna a
lež zůstaly dodnes. A můj bratr si na zlodějnu zvykl. Dodnes ji, zřejmě,
považuje za sociálně ospravedlnitelnou. Přece ON SÁM se musí mít dobře!
Proto se stal tím, kým je. Lupičem v žoldu nechutné agentury, která se
neštítí ničeho. Proto je tak úspěšný, proto jej na stránkách Proluxu
vynášejí do nebes. - Jedna, jediná moje zkušenost s mým nepovedeným bratrem:
Před pár lety jsem se, od přátel mého (a našeho společného) otce, dozvěděl,
že bratr nechal otcův popel rozptýlit. Nevím kdy, nevím kde, ani o tom se
mnou dopředu nejednal. S odůvodněním, že prý nebude platit za hrob.
Já bych si otcovu urnu vzal Aleši, a o otcovy ostatky bych se postaral. Ale nedal
jsi mi možnost. Chtěl bych, abys shnil v kriminále, kam patříš.
Tvůj bývalý
bratr, Martin Učík. herec a divadelní režisér