Desítky lidí si stěžují na verdikty rozhodčích soudů. Stát přemýšlí, jak je „zkrotit“

28.07.2010 19:50

http://zpravy.idnes.cz/desitky-lidi-si-stezuji-na-verdikty-rozhodcich-soudu-stat-premysli-jak-je-zkrotit-g26-/kavarna.asp?c=A090708_125225_kavarna_bos

 

Rozhodčí soud. Spousta laiků, kteří se s uvedeným pojmem setkali někde při sepisování obchodní smlouvy, si nejspíš myslelo, že rozhodčí soud je něco jako "vrchní soud“ nebo "krajský soud“. Ale na tuhle chybu už asi nikdy nezapomenou, protože je stála statisíce korun. "Rozhodčí soudy“ jsou totiž dost často v podstatě soukromé firmy a hrají podl

Pěkně od začátku. Rozhodčí řízení neboli arbitráž je zcela legální řešení sporů ve chvíli, kdy strany nechtějí jít k běžnému soudu, kde obvykle trvá několik let, než se na dostane řada. Rozhodce je s případem hotový rychleji. Řeší se takhle třeba notoricky známá kauza Diag Human - spor mezi státem a soukromou firmou.

Rychlejší než stát

Obvykle to vypadá tak, že dvě strany, třeba firmy, které spolu obchodují, si ve smlouvě ujednají, že případné spory budou řešit u rozhodce, kterého obě respektují a věří, že bude objektivní. Existuje třeba respektovaný rozhodčí soud při hospodářské a agrární komoře.

 

Na co si dát pozor

Běžným lidem právníci nedoporučují vůbec uzavírat smlouvy, kde klient narazí na sousloví "rozhodčí soud“.
Ve sporu s jakoukoli firmou je člověk obvykle ten slabší. Dá se to ještě akceptovat u smluv třeba s velkými bankami, které si nemohou dovolit ztrátu image.

Verdikt rozhodce ale téměř stejnou váhu jako verdikt "státního soudu“. Jen těžko se proti němu odvolává a na jeho základě může klidně za pár dní zaklepat exekutor.

Advokát Petr Mikysek například využívá služeb rozhodčího soudu hospodářské komory a je spokojen. Zastupuje odborovou organizaci, která pronajímá nemovitosti. „Je to bezkonkurenčně rychlejší při vymáhání peněz za nájemné než obecné soudy. Když podáte žalobu, do půl roku máte nález,“ vysvětluje Mikysek. Potud vše v pořádku.

Advokát a jeho rozhodce

Existují však lidé, kteří přišli na trik, kvůli kterému lze v mezích zákona díky rozhodčímu soudu připravit nezkušené spotřebitele o velké peníze.

Rozhodcem se totiž může stát každý člověk starší 18 let - klidně i někdo spojený s advokátem protistrany, který vás zažaloval.

Ale odsoudit vás může úplně k čemukoli - teoreticky třeba k zaplacení pokuty milion korun za to, že jste dlužili tisícovku. Stačí, aby člověk přehlédl ve smlouvě pasáž, že věc se v případě sporu bude řešit u rozhodčího soudu. Příslušnou pasáž také skutečně desítky lidí přehlédly nebo nevěděly, co znamená. Vyskytl se i případ smlouvy uzavírané po internetu, kde se člověk k pasáži o rozhodčím soudu proklikal jen obtížně, ale platila.

 

Kdo jsou rozhodci

České zákony umožňují, aby si dvě strany sporu zvolily člověka-rozhodce, který je nezávisle rozsoudí.
Když už to udělají, verdiktu rozhodce se musí podřídit, podobně jako se každý musí podřídit rozsudku klasického soudu. Někteří rozhodci se spojují a zakládají takzvané "rozhodčí soudy“.
Rozhodčímu řízení se také říká "arbitráž“. Nejde o českou specialitu, podobné řešení sporu připouští právo i v jiných zemích. Většinou se rozhodčí řízení používá u jednoduchých sporů, například při vymáhání dluhů.

MF DNES takto před dvěma týdny odhalila "Rozhodčí soud České republiky“. Ten spoluzakládal pražský advokát Luděk Lisse a posílal k němu své vlastní kauzy, takže žalovaná strana nikdy nevyhrála.

Když MF DNES uveřejnila první článek týkající se Lisseho rozhodčího soudu a jeho tří kauz, přihlásilo se více než deset lidí, kteří museli platit na základě rozhodnutí tohoto rozhodčího soudu nebo jiného. Nejhůř dopadla paní J. H. z Karlovarska. Tu také soudil Rozhodčí soud České republiky, advokát protistrany byl Lisse a paní musí zaplatit za formální chyby ve smlouvě při převodu bytu neuvěřitelnou pokutu tři miliony korun. MF DNES má rozhodčí nález k dispozici.

Své klienty mohou ovšem pohnat přes rozhodčí soud i renomované instituce jako velké banky a pojišťovny, se kterými běžný člověk chtě nechtě občas smlouvy uzavírat musí. I ony si totiž dávají do smluv takzvanou "rozhodčí doložku“. "Samozřejmě, že banky se nedopouštějí žádných mafiánských praktik, ale i tak jsou práva klienta při jednání s nimi osekána na minimum. Máte třeba strašně krátký čas na vyjádření,“ vysvětluje advokát Mikysek.

Rozhodčí soudy se navíc chovají "tržně“ a jejich zástupci obcházejí velké firmy, zda nestojí o jejich služby při vymáhání dluhů.

Policie a soudy zatím řešily jednu velkou kauzu, která souvisela s rozhodčími soudy. Za to na ně už před dvěma roky vrhla špatné světlo. Městský soud poslal do vězení za podvod rozhodce, který řešil spory pod hlavičkou společnosti nazvané "Vnitrostátní a mezinárodní arbitráž ad hoc“.

Troufl si i na spory stran, které si do smlouvy vůbec nedaly, že má spor skončit u rozhodčího soudu. To je i podstata, proč ho policie vyšetřovala a obvinila.

 

Důvěryhodní rozhodci

Nejrespektovanější je rozhodčí soud při hospodářské a agrární komoře. Existuje od roku 1949. Působí u něj 216 rozhodců a už vyřešil 7 000 sporů.

Celá kauza však vešla ve známost kvůli jiné pikantnosti - obviněný změnil před zatčením pohlaví a justice nevěděla, jestli ho má soudit jako muže, nebo ženu. Z Martina Slobody se stala Sandra Slobodová.

Podle obvinění vybíral(a) poplatky za rozhodčí řízení a způsobil(a) škodu pět milionů korun. Loni v prosinci poslal Sandru Slobodovou na dva roky do vězení za podvody pražský městský soud. Potvrdil to jeho mluvčí Petr Kulawiak.

Vrchní soud rozsudek ještě zpřísnil na tři roky letos 22. dubna. "Slobodová má také zakázanou činnost rozhodce na deset let,“ uvedl mluvčí vrchního soudu Jan Fořt. Slobodová se chovala "divočeji“ než jiní rozhodci, takže ji policie snadno usvědčila.

Jak ven z "rozhodčí džungle“

Ministerstvo spravedlnosti si uvědomuje, že zákony týkající se rozhodčích soudů nejsou ideální. "Vedeme diskuse o tom, jak zákon změnit,“ potvrdila mluvčí ministerstva spravedlnosti Veronika Ludvíková. Podle mluvčí se například uvažovalo o tom, že by klauzule, která posílá případ k rozhodčímu soudu, byla úplně zakázaná u spotřebitelských smluv. Ty jsou zákazníkovi obvykle předkládány už hotové a logicky jsou pro firmu, která je sepsala, výhodnější.

Ministerstvo spravedlnosti nakonec od tohoto návrhu ustoupilo, protože zase tolik nechtělo omezit volnost při uzavírání obchodních smluv.

Objevují se i méně radikální návrhy na reformu. "Měla by platit přísnější kritéria pro lidi, kteří se chtějí stát rozhodcem. Měli by mít právní vzdělání a být bezúhonní,“ uvažuje advokát Mikysek.

 

Mezinárodní arbitráže

Existují i rozhodci, kteří řeší spory mezi firmami v různých zemích. Čeští daňoví poplatníci to zaznamenali, když stát prohrál ve sporu s americkou firmou CME, která chtěla před lety náhradu za zmařenou investici v televizi Nova. Česko muselo platit 10 miliard korun.

Jiní právníci jdou ještě dál. "Česká společnost ještě není natolik vyspělá, aby v ní institut rozhodce fungoval. Já bych ho úplně vyřadil z českého právního systému,“ míní Václav Láska, bývalý elitní policista a známý právník.

Lidé, které rozhodci odsoudili k placení velkých částek, mají prozatím jedinou možnost. Zažalovat nevýhodnou smlouvu u "normálního“ civilního soudu a doufat, že jim pomůže. Není to lehké, protože rozhodčí soudy byly původně vymyšlené tak, aby se od nich nešlo jen tak snadno "odvolat“ k tomu státnímu, protože pak by zase ztratily smysl.

Po kauzách s placením neúměrných pokut se je však nejspíš podaří podřídit "státní spravedlnosti“.

Městský soud v Brně dal na konci loňského roku předběžně za pravdu živnostníkovi, který si stěžoval na jednání rozhodčího soudu, a rozhodl, že jeho kauza smí před soud státní a bude se jí zabývat.

 

Schovávají se za realitní kancelář i malíře

Končí to obvykle stejně: rozhodčí soud odsoudí překvapeného klienta k zaplacení řádově statisíců korun, které musí dotyčný sehnat v rekordně krátkém čase. Ale začít to může různě. MF DNES přináší několik typických příběhů, jak může člověk spadnout do pasti a skončit u rozhodčího soudu. Právě na tyto modelové situace je potřeba dát si pozor.

Příběh lakýrníka

Manželé z Prahy si nechali nalakovat okna u podnikatele Pavla Holečka za 60 tisíc korun. Toho zastupoval advokát Luděk Lisse, který zároveň spoluzakládal rozhodčí soud. Ve smlouvě s řemeslníkem stálo, že jakýkoli spor řeší rozhodce. Manželé udělali chybu, když si nevzali doklad na část zaplacené sumy. Řemeslník tvrdil, že část zakázky nezaplatili (což oni popírají). Hned žádal i smluvní pokutu, která se vyšplhala na čtvrt milionu korun a nebylo proti ní obrany.

Příběh lakýrníka II

Souvisí s první kauzou. Po smlouvě s Pavlem Holečkem totiž museli platit jako pokutu na základě rozhodnutí rozhodčího soudu nejen klienti, kteří si nechali vymalovat byt (viz předchozí příběh), ale i sám lakýrník Michal Jančák.

Ten jako subdodavatel dostal od stavebního podnikatele Holečka zakázku na vymalování bytů za 90 tisíc korun. Jenomže si nevšiml při podepisování, že za jakékoli vady a nedodělky musí platit velkou smluvní pokutu. Nakonec Jančák platil po rozhodnutí rozhodčího soudu asi 650 tisíc korun. Holeček se hájil, že s ním jeho klienti, kterým odevzdává práci, uzavírají tvrdší smlouvy.

Příběh katalogového podvodu

Na začátku byla firma EO Servis, která nabízela živnostníkům zařazení do svého internetového katalogu podnikatelů.
Slibovala, že zapsání do katalogu přijde živnostníka na pouhých 1 250 korun a nic víc se neplatí. Jenomže při potvrzování údajů je živnostník vyzván, aby kliknul na "souhlasím“, a tím se zavazuje, aniž si toho v internetovém odkazu všimne, k placení "udržovacího poplatku“ za katalog, který už činí 70 tisíc.
Komu se nechce platit, skončí u rozhodčího soudu. "Až na výjimky patří všechny firmy uvedené v katalogu mezi podvedené,“ říká David Ondrejkovič, který založil sdružení Společná sebeobrana.
Sdružení se s katalogovou firmou soudí. V pasti uvázl i Ondrejkovičův tchán. Lidé kolem sdružení Společná sebeobrana konkrétně žalují EO Servis, který zařazení do katalogu nabízel. Když se někdo smlouvě nepodrobil, EO Servis ho poslal k rozhodčímu soudu, který se v tomto případě jmenoval "Unie pro rozhodčí a mediační řízení“.

Příběh realitní kanceláře

Tajemník České advokátní komory Ladislav Krym popsal MF DNES případ majitele prodávajícího byt.
Svěřil prodej realitní kanceláři, ale ta pak dlouho nevyvíjela žádnou činnost. Majitel si tedy po čase prodal byt sám, ale zapomněl už na smlouvu s realitkou, která ho posílá k rozhodčímu soudu, pokud ji poruší (tj. sežene si kupce sám). Rozhodce muže odsoudil k tučné smluvní pokutě. Podle Kryma zjevně realitní kancelář vydělává spíš na posílání lidí k rozhodci než na obchodu s byty.

Příběh psích škod

Pavel Bartoň a jeho přítelkyně uzavřeli smlouvu na pronájem domu v obci Ohařice a po nějaký čas tam bydleli. Když nájemní vztah končil, majitel chtěl zaplatit škody způsobené Bartoňovými psy na zahradě. Smlouva to umožňovala. Bartoň škodu neuznal a platit odmítl. Zapomněl na svůj podpis pod smlouvou, že v případě sporu půjde k rozhodčímu soudu.
Přišla žaloba prostřednictvím advokátní kanceláře Luďka Lisseho a Bartoň musel zaplatit po rozhodnutí rozhodčího soudu 250 tisíc korun.

e svých vlastních pravidel.